Středa 28. září 2022, Den české státnosti
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 28. září 2022 Den české státnosti

Koruna Česká

12. 01. 2009 12:43:52
Nová menší úvaha o tom, jaké by to bylo, kdyby se české země přeměnily opět na monarchii.

Co je to vlastně monarchie? Mnoho lidí zná tento pojem již spíše z dějepisu. Přesto je na světě mnoho států, které jsou monarchiemi dodnes. Prakticky se od dnešní parlamentní republiky neliší. Taková monarchie má vládu složenou z osob volených z lidu, maximálně tak nějakou šlechtickou radu, ale král jako takový nemá funkci žádnou. Jeho úloha ve vládě je něco jako ozdoba a reprezentace státu. Jeho pravomoci jsou stejné, ne-li menší než např. našeho prezidenta.

V dnešních dnech je mezi lidmi našeho národa občas slýchat názory typu „Jaké by to bylo, kdybychom měli krále? Český král by byl lepší než banda primitivů hádající se u koryta (s odpuštěním). Pravda, teoreticky se tím zračí typický rys českého národa. Jsme schopní pořádné práce, jenom když nad námi někdo drží bič. To uzná i odpůrce dob jak komunistické, tak fašistické diktatury u nás. Nebyly to dobré časy, ale musíme uznat, že v těch dobách existoval nějaký ucelený řád. Ne nadarmo se současná politická situace České republiky přirovnává ke krizi Římské republiky těsně před jejím zhroucením! Situace je téměř stejná – morální zkaženost, korupce, nulový etický základ, touha po moci a další neduhy společnosti.

Proto neměli bychom pohrdat názorem toho, jenž říká, že nějaký malý bičík na náš národ by neuškodil. Ovšem musel by to být Bič český! Za Habsburků jsme byli sluhové jejich Domu, to samé za Třetí říše. Komunisté byli sice Čechové, ale nebyli nic jiného, než loutky sovětské. A v jaké že době existoval Český stát, kdy byli Čechové vedeni Čechem-vůdcem? Bylo to za středověkého českého království. Tato tisíciletá tradice zanechala dodnes velký kulturní folklór a je dá se říci, dodnes živá. Není tedy neobvyklé, že se lid tolik obrací k oné myšlence a pohrává si s myšlenkou, jaké by to bylo, mít krále.

Posuňme se tedy k samotné úvaze. Něco se v ČR přihodilo. Pravděpodobně nějaká revoluce, kdy lid svrhl vládu, menší skupina miláčků národa na sebe strhla moc či okolnosti vedly k vyhlášení plebiscitu o rozhodnutí, zda-li vyhlásit monarchii. Jedno nebo více z těchto tří podmínek je úspěšné. Výborně – cesta ke změnám je otevřená.

Jak ale v moderní době stvořit monarchii? Mnozí považují tento systém za přežitek. Často mají mnozí odpor kvůli zdegenerované šlechtě a silnému vlivu církve, což by v naší sekularizované společnosti nepadlo na úrodnou půdu.

Heuréka! Čechové mohou vymyslet zcela jinou monarchii nového typu.V první řadě, co se udělá, bude zákonné potvrzení bezprávnosti staré šlechty a Habsburského nebo kteréhokoli jiného rodu na moc ve zemi a také zákaz politických stran propagující tyto myšlenky a strany radikálně levicové a pravicové. Král bude zvolen! Dá se předpokládat, že v takovém velikém převratu jako je změna republiky v monarchii, se vyskytne nějaká silná osobnost, která by měla vůdčí roli v této transformaci. Ať se tedy ten dotyčný novodobý Žižka stane králem. Převezmeme způsob vlády od Římského císařství z období dominátu – král bude volen. Se vší parádou – sídlem na Pražském hradě, nošením jablka, žezla a svatováclavské koruny. Před úmrtím nebo abdikací ať si král určí svého zástupce z řad šlechty. Ne ovšem ze staré šlechty,tu jsme přeci zbavili práv. Šlechtický titul v moderním pojetí by totiž byl něčím jako státním vyznamenáním, rytířským titulem za zásluhy pro kteréhokoli člověka z lidu, který se buď zasloužil o stát nebo svým mimořádným chováním a schopnostmi převyšuje ostatní. Tak bude pojištěno, že moderní šlechticové budou lidé schopní a morální. Ti nejlepší z nich budou ostatně vybíráni králem jako správci zemí v monarchii.

Králova moc nebude samozřejmě absolutní, ale bude silnější než v konstitučních monarchiích, aby mohl mít u národa respekt. Král bude samozřejmě velitel vojsk a bude mít právo veta pro případné špatné návrhy od vlády -> Horní (Národní shromáždění -> voleno z lidu seskupeného do různých politických stran) a Dolní (Panská Jednota -> Rada šlechticů ve správě státu) komory parlamentu. Politická činnost bude nezisková, aby se zajistila její čistota.

Lišit se bude také uspořádání státu. Název bude změnen z České republiky na Korunu českou, což je zkrácené označení pro spojení „Země Koruny české“. Státní znak se změní, hymna zůstane zachována (osobně naši hymnu považuji za jeden z nejkrásnějších symbolů našeho národa). Kraje budou zrušeny a okresy obnoveny, tak jsme byli zvyklí. Do místních samospráv bude fungovat klasické komunální uspořádání v čele s okresním správcem, kterým šlechticem být může a nemusí. Ovšem na místo Krajů se obnoví tři historické země české -> království České, markrabství Moravské a vévodství Slezské (česká část). Výjimkou by byla Praha, která by byla podřízena přímo králi. Proto místo krajských rad budou existovat rady zemské, v jejichž čele místo hejtmanů budou stát místodržící pro Čechy, Moravu a Slezsko (původní titulatury markrabě a vévoda by byly stejně legitimním označením jako místodržící). Vlastnictví státu bude automaticky vlastnictvím krále. Protože král bude zosobněním státu. Kdo bude stát okrádat, bude okrádat krále.A kdo bude okrádat krále, bude okrádat národ. A kdo okrade národ, okrade tím sám sebe! Král bude vlastně šéf velkého podniku, který bude naše země. Tím se odstraní i ty velké tahanice, zda-li je lepší, jestli je podnik státní nebo soukromý, poněvadž tímhle se ten rozdíl odstraní. A král si jistě nedovolí špatně vést své statky, aby se tím svému lidu i šlechtě znelíbil.

Státní náboženství by neexistovalo, protože český národ je sekularizovaný. Ovšem lidé věřící by v žádném případě neměli problémy. Svoboda vyznání zůstane zachována.

Účelem bude vychovat lepší generaci pro další budování nové monarchie, proto bude školství více podporováno, než je dnes. V první řadě bude základem vychovat děti k úctě ke tradicím, vlasti (tedy i králi), přírodě, etice od schopných učitelů, jenž by dostali zaplaceno tolik, kolik jim po právu náleží. Vzdělání střední a vysoké by tedy mělo být opět ztíženo, aby produkovalo kvalitní inteligenci a zároveň hlavy učňů na řemeslo neměly by býti toliko zaplavovány, aby mohly se soustředit na své řemeslo a mistrovsky jej ovládnout. Aby nová Koruna Česká byla státem vyspělým, musí být i státem morálním. V člověku by měl být buzen zájem o své okolí,o politiku, o přírodu a okolní svět.

Trestní právo by přitvrdilo, aby se zákon a pořádek stal skutečným strážcem stability země. Byl by obnoven trest smrti pro výjimečné případy těch nejtěžších zločinců. Verdikt však bude přísně kontrolován a jeho vyplnění bude provedeno jedině pod souhlasem královým. Vězení jaké je známe dnes, budou zrušeny. Zavedeny budou tělesné tresty, které si lidé pamatují více než dobu kdy jsou „jenom zavření“. Místo věznic budou zřízeny internační tábory pro nucené práce, aby trestanci byli státu nějak užiteční, placené určitou mzdou, aby se mohli sami živit a neobírali tak zbytečně státní pokladnu.

Další kapitolou je obchod. Stát (nebo král, obojí je stejné) by měl velmi podporovat malé podniky a živnostníky, svobodné řemeslníky, neboť právě jejich produkce dělá ve světě národ známým. Král by tedy jejich práva zajistil speciálními zákony na jejich ochranu. Jednak pro posílení kvality nad kvantitou a snížení konzumu mezi národem by pomohlo i absolutní zákaz dovozu zboží z Číny, aby z trhu zmizely nekvalitní výrobky.

Bylo již napsáno, že by Koruna Česká byla monarchií zcela nového typu, tedy že se vzdává všech původních věcí. Takže by nebylo politikou krále urgovat Německo a Polsko, že drží území, na něž má dědický nárok. Ovšem naproti tomu bychom měli více podporovat Lužické Srby v Německu. Dávat jim například šance pro zachování jejich krve možnosti tím, že bychom zřídili na Děčínsku srbské školy a gymnázia. Dalším krokem by bylo také zákonné vyhlášení vzdávání se nároku na slovenské území, neboť idea jednotného Československa patří k zřízení republikánskému.

Pokud by tedy bylo monarchistické zřízení obnoveno, jistě by vypadalo nějak takhle. Třeba by se tím konečně začaly mezi lidem odstraňovat zkaženosti vzniklé za 40 let diktatury a 20 let zklamaných nadějí. Třeba by se lidé vzdali konzumu a vrátili se zpět k morálním hodnotám jako je čest, odvaha, láska, spravedlnost aj. Možná že by se v sekularizovaném Čechovi zrodila nějaká nová víra, neteistická, ale etická, pro život a svět. Takový český občan by si svého původu i vážil více, kdyby se mohl chlubit tím, že jeho pánem je český král a ne nějaký obyčejný prezident. Tím zde končí i tato úvaha. Napsáno by toho mohlo být více, ale to přenechám lidem, kterým by se můj nápad líbil a zkusil je plně formulovat veřejnosti jako politická strana nebo občanské hnutí. Možná to je mírně utopistické, ale zdaleka ne nereálné. Stačí se jenom snažit. Ať žije český král!

Autor: Adam Vaněk | pondělí 12.1.2009 12:43 | karma článku: 13.92 | přečteno: 1275x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Tomáš Flaška

Hnát rukojmí před tanky, tak se to dělá!

Nevím, jestli za 2. světové války někdo tuto taktiku opravdu použil. Vídali jsme to ale v mnoha filmech o válce. Někde byli zajatci nahnáni do minového pole, aby ho vyčistili před útočícími tanky.

27.9.2022 v 3:05 | Karma článku: 39.76 | Přečteno: 3322 | Diskuse

Jan Vavřík

Jak mi bylo líto, část 2

Před krátkým časem jsem byl konfrontován s názorem, že děti dětských domovů jsou přítěží pro společnost. Když chodí v ulicích, lidé se jich bojí. Prý je neumíme vychovat, v rodinách by se děti měly lépe. Skutečně?

26.9.2022 v 23:06 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 390 |

Olga Medová

Voda ledová

Letos v létě jsem plavala v moři, v pískovně, v několika městských koupalištích, v hotelových bazénech, v přítoku Vltavy, a v září jsem se vrátila do našeho krytého bazénu.

26.9.2022 v 22:50 | Karma článku: 21.22 | Přečteno: 398 | Diskuse

Jan Snopek

Československý voják v extrémních podmínkách válečných konfliktů 20. století

Ve 20. století se odehrály válečné konflikty, které přinesly do té doby nevídaný průmyslový charakter zabíjení, ohromnou míru utrpení pro civilní obyvatelstvo a také vedení bojových operací v nejrůznějších prostředích.

26.9.2022 v 15:15 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 191 | Diskuse

Pavel Hewlit

Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)

A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.

26.9.2022 v 13:18 | Karma článku: 35.73 | Přečteno: 961 |
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 996
Pracující filosof.

Najdete na iDNES.cz